Březen 2007

3.kapitola

18. března 2007 v 9:04 | Verunka
Předchozí týden se neuvěřitelně vlekl. S Vojtíškem (mou novou tajnou láskou) jsme se dostali jen k pár nesmělým pohledům a občasnému pozdravení při střetnutí mezi dveřmi. Přece neni možné, aby dívka jako já nenašla odvahu aspoň k rozhovoru. Ale stalo se. On se také k ničemu nemá.....
Docela závidim Monče její nový úlovek. Jmenuje se Tadeáš. Shodou okolností je to nejlepší kamarád Vojty :) Toho by se někdy dalo využít.....Dost! Je načase vrátit se ze světa iluzí do skutečnosti.
Opět jsem u své tyče. Jen já, holky a tyč.... no a pár uslintaných čumilů.
Začala hrát hlasitá hudba a holky vedle mě to pořádně rozjely. Svůdně se vlnily v rytmu a postupně odhazovaly části oblečení. Přece nebudu pozadu řekla sem si a odhodila košili. Chlapy šíleli. Hudba zrychlovala. Všechno bylo roznazaný.....
I přes hrozný hluk nebylo možné přeslechnout obrovskou ránu. Hudba ztichla. Všichni se vyděšeně začali rozhlížet kolem. "Pane bože!" vyjekl obrovský chlapík skoro dívčím hláskem a ukázal na něco na zemi. Podívala jsem se tím směrem. Leželo zde bezvládné tělíčko menší dívčiny. Tmavé vlasy zakrývaly její pohlednou tvář. Anička! Sděšením se mi zatajil dech. Rychle jsem nahmatala tep.
"Je mrtvá." Pár lidí se dalo do hlasitého smíchu.
"Tak to je nejlepší vtip dnešního večera" stále opakovali.
Začala jsem hysterčit. "To neni vtip! Je mrtvá"
Konečně si uvědomili svou chybu. Náhle zbledli a dali se na útěk. Tak tohle má reprezentovat mužskou část populace? Snad lepší vyhynout.
S uslzenýma očima jsem se opět sehnula k Aničce. Lehce jsem jí položila ruce nad srdce. Poblíž kvůli nastalé panice nikdo nebyl, a tak jsem se mohla pokusit znovu jí vzkřísit. Bohužel na to mé upírské schopnosti nestačili.....
"Zavolal jsem záchranku" ozvalo se za mnou. Ten hlas mi přišel povědomý. Vojta!
"Už je pozdě" sdělila jsem mu roztřeseným hlasem.
"Co se stalo?"
"Nevim, byla v pohodě a pak..." nemohla jsem mluvit. Slzy se mi koulely z očí a dopadaly na nehybné tělíčko. Obejmul mě. Nic neříkal, jenom mě obejmul. Seděli jsme tam dokud nepřijel doktor.
...
"Pane doktore, co se jí stalo?" snažila jsem se mluvit klidným hlasem, ale moc mi to nešlo
"Vrozená srdeční vada, šelest na srdci." oznámil mi smutně doktor
"Co to znamená?"
"Nedomykání srdeční chlopně, s tím už se narodila. A teď mne prosím omluvte"
Po celou tu dobu byl Vojta se mnou. Otřela jsem si slzy a chtěla mu poděkovat. V pozadí mě ale upoutal malý létající předmět bílé barvy. Vždyť to je..... Amor! Pomalu se k nám blížil a střílel do Vojty jeden šíp za druhým. Pak se jen usmál a odletěl.
Vojta se zarazil. Chvilku si mě prohlížel. Pohladil mě po vlasech a přitáhl k sobě. Zhluboka se mi podíval do očí a políbil mě.
Promiň Aničko

Naše 1. soutěž :))

17. března 2007 v 12:35 | Michalka
Náš blog byl vybrán do soutěže o nej blog :) to je super :D no...tak tady to mate :
Přesná adresa blogu, kde můžte hlasovat je taková : klik :)
Hlasovat můžete od 31.3.2007 :)

Vtipy všeho druhu

16. března 2007 v 21:20 | Michalka |  VTIPY
Blondýnky:

Good vtip

16. března 2007 v 21:18 | Michalka |  VTIPY
Dva kamarádi popíjejí večer v hospodě a jeden se začne druhému svěřovat.
"Nevím co už mám dělat, když se vracím v noci domů z hospody. Nejdříve, než vjedu na příjezdovou cestu ke garáži tak vypnu motor, pak světla a zajedu tam setrvačností. Potom is sundám boty, po špičkách vyjdu schody nahoru a v koupelně se odstrojím. Opatrně si lehnu do postele, ale moje žena se stejně vzbudí a začne na mě ječet, co si to dovoluji přitáhnout domů zase tak pozdě!"
Jo kamaráde, ty máš úplně špatný přístup k věci. To já do garáže vletím až skřípají brzdy, vyřítím se po schodech nahoru, hodím boty do skříně, skočím do postele, plácnu ji přes prdel a zeptám se: " Jsi taky tak nadržená jako já?"A ona předstírá, že je v hlubokým

Test osobnosti

16. března 2007 v 21:08 | Lenička |  Testy
test osobnosti:c)

Avril Lavigne a Johny Depp

16. března 2007 v 21:02 | Veunka
Hvězdy v čase :)
1995
Tak takhle Johny
vypadal před jedenácti
lety.

2003
O pár let později
šel trochu do blondu.
2006
A to je už dneštní
pirát s karibiku.


A Avril :)

2002
Skejťačka a naprosto v pohodě,
taková byla Avril před
čtyřmi lety.

2003
O rok později vsadila na
image slušné a obyčejné holky

2005
...a teď je z ní Lady Avril


Pro Holky 2

15. března 2007 v 19:07 | Lenďa |  Videa

Celebrity bez make-up

8. března 2007 v 20:30 | Lenďa

TÝRÁNÍ ZVÍŘAT

3. března 2007 v 12:24 | Verunka



a můůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůj kec!

1. března 2007 v 21:14 | Verunka
Takže Mišpule má samozdřejmě pravdu ale jen ze začát(ted jsme přišli na to že to tu nejni zas tam špatný že jo holky??)
No ikdyž tam jsou taky docela ,,hezký" kluci a žádnej problém splašit někoho na základce že??
Jo a na tim chodníku to je samo ale hezký nebyli vůbec hezký ale co hold musíme počkat na nakký hezký
milý a bezva kluky njn...!

Řetězec pro blogaře =) - Michalka

1. března 2007 v 15:03 | Michalka
1) Žlutá nebo modrá? Obě =D
2) Kde byla tvá nejkrásnější dovolená? V Chorvatsku =)
3) Na jaké místo by ses chtěl/a podívat? Do Španělska a do Paříže =)
4) Když bude tvoje dítě kluk jak se bude jmenovat? Lukáš,..
5) Když bude holka? Natálka,...
6) Tvoje nejoblíbenější písnička? Od Kelly Clarkson : Because of you, A Moment like this, Od Ewy Farne : L.Á.S.K.A a od Divokýho Billa : Čmelák =)
7) Jaký je tvůj oblíbený sport? Plavání,lyžování,airobic...
8) Napiš 4 blogy který si tohle musejí okopčit...
Je to jedno =) hlevně někdo plss :)
9) Pridej svou Ikonku:
Hned přidáme :c)


2.kapitola

1. března 2007 v 14:35 | Verunka
to náš good zdroj Jak o tom tak přemýšlím, není možné abych se do něj zamilovala. Má poslední velká láska byl můj stvořitel. Tuším že to bylo před 658 lety za vlády Karla IV. Tenkrát jsem se procházela opuštěnými uličkami Prahy. Už se stmívalo a já měla jít domů, ale něco mě táhlo dát do tmavých zákoutí královského města. Necítila jsem strach, spíš jakési vzrušení. Odevšad se ozývaly divné hlasy. Volali mě, znali mé jméno..... Mé jméno? Říkali mi Marieta..... Ano Marieta, to je mé jméno, úplně sem na to zapomněla. Dnes mi říkají Sára, ani nevím proč..... S každým mím krokem hlasy sílily. Došla jsem až ke starému skladišti. Stál tam vysoký muž. Přes sebe měl černou kápy, takže mu nebylo vidět do obličeje.
"Vítej, co tě přivádí do těchto míst? Sem se moc lidí neodváží"
"Nevim, ty hlasy..... je to zvláštní....."
"A to se nebojíš?"
"Strach? Jen reakce člověka na neznámé prostředí"
"Si chytré děvče, pojď něco ti ukáži"
Chytil mě za ruku a vedl mě dovnitř. Starými železmými vraty jsme se dostali do rozlehlé místnosti. Po levé straně hořela jedna louč, jinak byla všude tma.
"Jak se jmenuješ?"
"Marieta"
"Krásné jméno, já jsem Kerry"
Měl příjemný hlas. Popadl louč a vedl mě dál do středu místnosti. Kolem byla spousta zaprášených krabic. Co v nich asi je? Ale to je jedno, hlavně co mi chce ukázat..... Došli jsme až k železnému schodišti.
"Tak jsme skoro na místě, pojď"
Vyvedl mě nahoru, otevřel dveře a.....
Málem jsem oslepla záplavou jasného světla. Kolem byla krásná, rozlehlá krajina. Po obvodu zasněžené hory a uvnitř louka, kterou protékal potůček. Ptáči štěbetají na vysokých stromech a motýli létají z květu na květ.
"Nádhera, ale kde se to tu vzalo uprostřed Prahy?"
"To je můj svět,není skutečný. Schovávám se sem před lidmy."
"To je úžasné. Jak to děláš?"
"Naučím tě to, získáš nesmrtelnost, ale budeš tomu muset něco obětovat."
Tenkrát jsem byla mladá, životem nezkušená, a tak jsem s nadšením souhlasila. Sešli jsme k potůčku. Konečně sundal kápy. Měl krátké černé vlasy, plné rty a hluboké zelené oči. Přiblížil se ke mě a políbil mě. Poté mi jemně odrhnul z krku vlasy a zakousl se do tepny. Pomalu sál horkou krev. Stále sem se nebála a napjatě jsem očekávala co se bude dít dál. Začínala jsem slábnout. Mé nohy už neunesly tíhu těla a podlomily se. Přestal. Podíval se na mě, vyndal nůž a řízl se do předloktí. Objevil se pramínek krve. Přiložil mi ho k ústům. S každou kapkou krve kterou sem spolkla jsem se cítila slabší, až sem nakonec omdlela.
Nevim za jak dlouho sem se probudila. Všechno mě bolelo. Seděl vedle mě a smál se......
Naučil mě všechno, jak se má upír chovat, jak si obstarat jídlo, jak přežít. S tou nesmrtelností to nebylo zas tak vážný, bez jídla (krve) nepřežije ani upír..... Společně jsme pak cestovali světem, dokud si ten podrazák po 400 letech krásného vstahu nenašel jinou, mladší.
Změnila jsem si jméno, a dalších 258 let jsem chlapy brala jen jako jídlo. Až do dneška.....
Zdroj : Domča