1.kapitola

28. února 2007 v 20:51 | Verunka
Takže tímto bych chtěla poděkovat kámošce Domče která mi tenhle super příběh dovolila zkppírovat na náš blog moccccccc děkuji Domčo!!!=)
PS.:autorem je Domča a její blog =)
Magic Love
Život je jako hra. Hodně dlouhá, únavná hra, která se můž zdát bezproblémová, ale není. Tenhle příběh se opravdu stal, stal se ve světě mých snů. Ale kdo ví co jsou sny. Je to iluze, nebo skutečnost? Já vám řeknu akorát tohle: Je to tak skutečné jako podnik ve kterém se to stalo..... Podnik, ve kterém hledají muži společnost mladých žen a uspokojení.....NIRVANA, podnik, který psal osudy lidí, lidí které jsem milovala, zanechala ve svém srdci a vzala za svou druhou rodinu.....
Můj příběh začíná jednoho srpnového podvečera. Jako každý den jsem šla do práce. Bohužel mi cestou nepřálo štěstí. Při procházením parkem jsem potkala jsem jen zamilovaný pár, a maminku s 3 dětmi. Třeba by jí to jedno nechybělo, ale....přece jen to bylo dítě. Tyto okolnosti vedly k tomu, že jsem do práce přišla vyhladovělá.....Aby jste pochopili, mě nezasytí žádný kuře z KFC, ani hamburger z McDonald´s, ale čerstvá lidská krev..... Nezavrhujte mě, každý musí něco jíst a nikdo si nemůže vybrat, čím v životě bude. Berte to jako osud.
V Nirvaně ten den vládla divná atmosféra. Ředitel,milý zavelitý mužík menší postavy odešel před měsícem do důchodu a po něm nastoupil jeho rozmazlený vnuk. Po dědečkovi malý, polodlouhý hnědý vlasy, štíhlý, a na pažích něco, co mělo připomínat svaly. Hrozný hrdina, ale když byl v nebezpečí s bobkama u zadku raději zmizel..... A těch keců..... Hned jak měl možnost seřval chudáka Amora.
Amor, dítě se světlými vlásky, blílé šatičky, luk a šípy. Na pohled andílek, ale v duši ďáblík (někdy i to bylo slabé slovo). Jeho práce v Nirvaně byla jednoduchá. Střílet šípy do zákazníků a neprozradit se při tom. Pánové se potom častěji vraceli, a proto bylo vždy plno. No..... ale nebyl by to Amor, kdyby nikdy neudělal nějakou blbost.
Jednou úmyslně zaměnil šípy a velice vážený zákazník se nám zamiloval do samotného ředitele. Honil ho pak celý den po chodbách Nirvany. To bylo pravděpodobně důvodem jejich hádky.
.....
Šla jsem se převlíknout a za 10 minut už jsem stála u své tyče.
Při pohledu na staré upocené dědky s pivním břichem, kteří se zapotí jen při pohledu na holku ve spodním prádle, se mi zvedl žaludek. Jak sem můžou něco takovýho pustit..... A ještě ten strašný hlad. Jestli se mě jeden z těch dědků dotkne, tak už si se svojí starou nevrzne. Když mám hlad jsem schopné udělat cokoliv.
.....
U hlavního vchodu se otevřely dveře. Místnost zaplavilo jasné světlo, které pronikalo i do těch nejtmavších koutů. Vstoupili 2 muži. Blonďák střední postavy, khaki kalhoty, modrý tričko..... a za nim..... Bože! To je snad anděl. Vyšší, hnědé vlasy, nádherné modré oči. Na sobě červené kraťasy a tmavou mikynu. Rozhlíží se okolo. Najednou svůj zrak zastaví u mě..... Chvíli jsme na sebe koukali, pak se jen usmál a zamířil k baru. Z toho sladkého úsměvu se mi podlomily kolena. Doufám že to nikdo z návštěvníků neviděl.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michalka Michalka | E-mail | Web | 28. února 2007 v 22:41 | Reagovat

Děkujeme Domčo!!! Ještě jednou ! Zdroj : www.ja-spuntik.blog.cz

2 Janca Janca | 24. března 2007 v 16:34 | Reagovat

Je to good blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama